Půvab

1. Skrýváš píseň, co zpívá o mém půvabu u potoka v květinách. Udiven, zírám, nejsem hoden výrazu půvab. Zpíváš o mně, víš snad přeci, jsem jen člověk přebytečný, Nedokážu být dost vděčný, jenom chválu vzdávám. R: Chválím a zpívám, ať nám nepřestává a září to svítání, dnes je ten den, kdy kráčí k nám vítězství, král, který hlásá. Jsem, který jsem, Imanuel.