Marnotratný syn

1322

Autor neznámý

Text

1. Hned časně zrána vyjel jsem na koni rovnou za nosem, dostal jsem podíl od táty a byl jsem proto bohatý. Z rodného jel jsem kraje do neznámého ráje, rady jsem neslyšel, jen pryč jsem jel, jen pryč jsem jel. R: Já domů chci zas jít, otec mě má přece rád, vím, že mi odpustí, nenechá mě venku stát. 2. Když jsem byl pár dní na cestě, ocitl jsem se ve městě, tři nebo čtyři měsíce jsem se tam bavil velice. Ba propadl jsem lásce k něžné a milé krásce, když jsem to vyznat chtěl, tak jsem ji, žel, už neviděl. R. 3. Po roce přišel náhle krach, nenašel jsem nic po kapsách a pochopil jsem, co je hlad, nikdo mně nechtěl jídlo dát. Tak skončily mé flámy, opustili mě známí a byl jsem bez přátel a pryč jsem šel a pryč jsem šel. R. 4. Tak prochodil jsem celou vlast a musel jsem i vepře pást. Nakonec z hladu bez studu najedl jsem se žaludů. Plakal jsem ve dne v noci, jak ztracený syn k otci navrátit jsem se chtěl, a tak jsem šel, a tak jsem šel. R.