Text
1. Jak zdlouhavě se vlekly dny
a obzor zdál se nekonečný,
jen z dálky bylo slýchat hlas,
jenž únavou se sotva třás.
R: Ó myslete na Kanaán,
kdo jste cestou unaveni!
Ó myslete na Kanaán,
zemi krásných nadějí.
2. Tam v poušti pálil slunce žár,
že zástup žíznil, nemohl dál,
pak místo spánku v noci mráz
a ráno kdosi zpíval zas:
R.
3. Pak přišla vláha, přišel stín,
lid zapomínal na bolesti,
křik s jásotem se rozléhal,
hlas Mojžíšův v něm zanikal:
R.
4. A národ přešel pustinu,
tam žíznil, bloudil, nezahynul,
však přece dospěl do země
v té písni dávno zaslíbené.
R.
