Text
1. Ranní mlhy dávno podzim hlásí a celý kraj smí vidět,
jak někde v dálkách | se další hejno ptáků ztrácí
a možná netuší, že svým křikem láká.
R: Dál, jen dál, jen dál
a křídla ti tají, už nejde váhat dál,
když půl cesty za sebou máš,
zas vezmeš jen svý přání,
cestu znáš, vždyť víš,
cílem tvým je Pán.
2. Jak zvláštní, že cesta, kterou chodíš,
je úzká, že taktak projdeš jí sám
a přece ve dvou náhle mizí potíž,
když dovolíš, aby po tvém boku šel ještě Pán.
R.
3. Možná slunce zapadá, nebo kytka uvadá,
tolik přál sis ji mít, teď přes slzy nevidíš,
jenže: jaro zimu zahání,
po noci přijde svítání a co zvadlo,
kvést může, když se trochu přičiníš. (Pak půjdeš)
R.
