Noty
Text
1. Možná to je, možná to není sen,
kdo z vás jako já vyprahlou zemí šel
a nedoufal, že přijde novej den,
když náhle hukot řeky uslyšel.
R: Divoká řeko tvýho jména,
chtěla bych jednou k moři plout,
divoká řeko tvýho jména,
tak strašně toužím utonout.
2. Tak stále více je ten nápěv blízký,
kdo od břehů dál se potom nakláněl,
jako na roušce Veroniky
jinou než svoji tvář tam uviděl.
R:
3. Obraz tvůj vyryt do hladiny
dál k nížinám odplouvá,
kéž se tam právě tak jako já tady
do řeky někdo zadívá.
R:
