Text
1. Někdy člověk ani netuší,
že mu pýcha vůbec nesluší,
že zapomíná z dlaní vodu pít,
že nenachází smysl, pro co žít.
Sám to člověk stěží pochopí,
kde a v čem má hledat štěstí svý,
komu svoje srdce odevzdá,
kterým směrem za láskou se dá.
R: Slunce svítá, Pán nás vítá,
Boží království je dokořán,
stačí víra s láskou jen,
věřit žes byl vykoupen
a dál.
Slunce svítá, Pán nás vítá,
už nám otvírá tu náruč svou
jako táta dětem svým,
dává cestu za štěstím
a dál.
2. Kéž se člověk učí Boha znát,
kéž má všechny lidi kolem rád,
nebude pak muset jenom snít,
ale pravý život lásky žít.
Ten, kdo pravou víru v srdci má,
ten už svého Pána dávno zná,
kdo zanechal už marné váhání,
ať připraví se na to setkání.
(R:)
