Text
R: V době vlády krále Šalamouna měla pravda svátek,
podvodníci smutně zírali jak stonky bez poupátek.
1. Jednoho dne přišly k panu králi dvě plačící matky,
král je přijal pěkně najednou i s jejich nemluvňátky.
První kluk byl jako z alabastru, druhý strašně bledý.
Každý rychle poznal, že vydechl v noci naposledy.
2. Menší žena křičí: Pane králi, živý kluk je můj syn.
A ta druhá na ni: Budeš ztícha, živý kluk je můj syn.
A jak obě slovy špičatými do sebe dál ryjí,
postupně Šalamoun dovídá se smutnou historii:
3. Bydlely jsme spolu v jednom domě, každá synka měla,
když ten její v noci udusil se, zbláznila se zcela.
Mrtvolu odnesla na mou postel a mé dítě k sobě,
Mně patří ten živý, jí ten mrtvý, to tvrdí však obě.
4.Král si hlavu láme během dlouhých, nekonečných nářků,
jak odhalit ženu pravdomluvnou a jak poznat lhářku.
Meč mi nechte přinést, volá náhle — oči skáčou z důlků —
zdravé dítě hezky rozpůlíme, ať má každá půlku.
5. První matka hlasem sténajícím na mocnáře tlačí:
Nezabíjejte to nemluvňátko, jí ho dejte radši.
Druhá matka praví: Šalamoune, ať jsme fifty fifty,
ona polovinu a já polovinu, jak jsi řekl dřív ty.
6. Konečně král může oznámit, už nejsme v tené sluji,
pravda vyšla právě na povrch, a proto prohlašuji:
Ta, co řekla, dítě nesekejte, to je, páni bratři,
pravá matka synka souzeného, jí to dítě patří.
7. Celým krajem, celou zeměkoulí jde od ucha k uchu:
Pravdomluvná žena zvítězila, chlapeček je v suchu.
Celým krajem, celou zeměkoulí letí dobrá zpráva.
Děti zdraví všechny mocipány, Šalamounům sláva!
