Text
Tak zní vzpurný výrok svévolníka:
"Nemám v srdci místo pro strach z Boha."
A to do očí mu říká. Lichotí se ve svých očích,
a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá,
přestal jednat rozumně a dobře.
Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti,
postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi,
tvoje věrnost dotýká se mraků.
Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo,
propastná tůň nezměrná, jsou tvoje soudy,
zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
Jak vzácný skvost je milosrdenství tvé, Bože!
Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu,
z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem.
Spatřujeme světlo.
Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají,
a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
Kéž na ně nevtrhne zpupná noha,
ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance.
Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi
a nejsou schopni povstat.
Ale tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi,
tvoje věrnost dotýká se mraků.
Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo,
propastná tůň nezměrná, jsou tvoje soudy,
zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
Jak vzácný skvost je milosrdenství tvé, Bože!
Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu,
z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem.
Spatřujeme světlo. Spatřujeme světlo.
Spatřujeme světlo.
