Červíčku Jákobův

1. Ó, Pane můj, jsem sláb, raněné, znavené srdce mám. Jak radost Tvou světu dát, když lidé netouží ji znát. Den za dnem jít světa tmou, potýkat se s lidskou hluchotou. Proč smrti vstříc spěchají, bez Tebe štěstí své hledají? R: Červíčku Jákobův, ty nesmíš to vzdát, životem tvým žil jsem i Já, plně mi věř, žil jsme ho rád. Červíčku Jákobův, Svou sílu ti dám, pravici tvou ve dlani Své přec já navždy mám. Červíčku Jákobův, Já v péči tě mám, dřív než jsi byl, Já pro tě žil, na kříži jsem život ti dal. Červíčku Jákobův, klíč k lidem ti dám, ke slovům snad budou hluší, však na lásku uslyší. 2. Ó, Pane můj, jsem rád, že jsi mým životem žil tak rád. Vím, sílu Svou mi dáš, ruku mou ve dlani Své, že máš. Vím, v péči Své mě máš, z lásky Tvé život já teď mám. Klíč k lidem Sám mi dáš, jsou hluší, lásku Tvou uslyší.