Text
1. Bloumám jen tak ulicí
beznadějných čtvrtí,
přemýšlím tak o lidech,
jak těžko k lásce nutí,
přemýšlím o bolesti
a smyslu časných lásek,
přemýšlím o zrůdnosti
usměvavých masek.
R: Přeci musí někdo být,
přeci musí někdo mít pravou lásku.
2. Nemocniční apartmá,
kde se stále jenom čeká,
odkládací ústavy,
zas někdo někoho tu nechá,
krví místa pokřtěný,
kde v poli rostou kříže
a slova, co nic neříkaj
jak neproniknutelný mříže.
(R:)
3. Lidé dobří řekněte,
co nebe je a peklo,
lidé dobří řekněte,
že tma zhasnutý je světlo,
taky běžte do ulic
a říkejte to všude,
že ten, kdo nemá vůbec nic
na toho nebe zbude.
(R:)
