Neboj se, já budu s Tebou (Často já pocit mám)

294

Autor: Jan Hradil

Licence: BY-SA (uv. původ, zachovejte licenci)

Text

1. Často já pocit mám, že když jdu, klopýtám. Mnohdy sám toužím dát světu to, co nemám sám. Ale proč málo znám toho, co by mi pomohl rád? Ale proč slovo chci polykám, když se mě ptá, zda chci jít světem s ním? Snad jsem ještě mladý, snad bojím se vstát. Prý stačí jen chtít a s ním promlouvat. R: Neboj se, člověče, životem svým netrap se. Neboť všude kam tě pošlu tam půjdeš, a co ti přikážu řekneš. Neboj se, já budu s Tebou! 2. Když vidím zlo, jenž v srdci bolí, pak nevím, zda řešit, čas možná to zhojí. Bůh mne zasadil jak zrno úrodné, dal mi vláhu, pole příhodné. Abych rostl a sílil a jemu se líbil a nebál se přinést užitek. B: Chválím tě otče za ruku ochrannou. Jenž vede nás, stále vede nás za tebou. Dík, že mne nenecháš zkouškami projít, aniž bych nepoznal Tvou vůli.