Velepíseň lásky

2971

Autor neznámý

Noty

li di znal A m C Kdy 1. bych ny G všech i ře čím G všech, F zu D m měl a ro sku, měl A m C G ne a le bych byl nic G víc. F D m kov řin čí jak A m tí, val z vnuk nu C pro G mlou Kdy 2. bych G všem ta jem stvím, F zu D m měl ro A m kou měl, ru vel C vše, G o vlá dal G ku, nej nic. sem F měl D m lás a le ne a když om ze lou smut ná, A m ta zlo v tvém C vše je Lás Lás R: ka ka vždy za dost nad však ni smu kým tek ne ra zou stří fá, dá, vše ži ne, F mu vlád ří, me. G hod lás ka žít když v prav G A m ží. C á... vše vy dr G 3 F mám, dal vše co A m C G roz bych I 3. kdy G bych ji dal, ným F vot D m svůj snad i ži měl A m sku, C G ne a při tom pak stál. G před Bo hem F bych D m zač A m vá, po va a lás křiv ka du nám C R2: ka ka zlé je za sho Lás Lás na vy ni lás kdy ka se se ne ne chlou má, bá, dob ne dí, F rem cí, splá vi G tí. ce sví ni kdy se tek v lou G jak kví A m čí. C á... za mra ne G 3 F

Text

1. Kdybych všechny lidi znal a rozuměl i řečím všech, ale neměl lásku, jak řinčící kov bych byl nic víc. 2. Kdybych promlouval z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal vše, velkou víru měl, ale neměl lásku, nejsem nic. R: Láska je túze smutná, když zlo v tvém žití vládne, však smutek radost střídá, když v pravdě žít hodláme. Láska vždy vše omlouvá a také všemu věří, nad nikým nezazoufá, láska vše vydrží. 3. I kdybych rozdal vše co mám, snad i život svůj bych jiným dal, a přitom neměl lásku, zač bych před Bohem pak stál. R2: Láska je shovívavá, láska nám nezávidí, láska se nevychloubá, jak kvítek v louce svítí. Láska zlé zapomíná a křivdu dobrem splácí, nikdy se nenadýmá, nikdy se nezamračí.