Boží cesta

3581

Autor: Milan Poulíček

Text

1. Zlá nemoc, velmi zákeřná, odkrývá roušku, vidím její tvář. Tvář jiná, velmi vzdálená, odkryla závoj, vidím její zář. Tvou lásku Bože uráží, když lidé za vlastním já jdou. Lásku Tvou velmi uráží, když lidé do očí si lžou. Jdou pustou tmou, ukaž jim cestu Tvou, tu cestu Tvou pradávnou, Slovem pravdy úzce dlážděnou. 2. Tma se chlapče může bránou zdát, do říše tajemství, kde hledáš úděl svůj. S temnou mocí chceš si zahrávat, nevíš že Pán za nás dal život svůj. Je to Bůh, kdo bytí dal ti sám, za ním běž, nechej se Duchem vést. Řekni mu "Já Ti svůj život vydávám, nechci už ďábla ve svém srdci snést. Nechci jít pustou tmou, Bože, ukaž mi cestu tvou, tu cestu Tvou pradávnou, Slovem pravdy úzce dlážděnou." 3. Slovo Tvé nechť je mi životem, k Tobě teď volám, Život svůj mi dej. Oslavím Tě přeradostným jásotem, duše má plesej, kytaro má hrej. Ježíši, Ty se nyní skláníš k nám, nezměrnou láskou potěšuješ nás. Já také k Tobě lásku mám, Ty jsi má cesta, původce všech krás. Ukaž mi cestu Tvou, chci jít za Tebou, za Tebou jít každým dnem. Chci se stát tvým věrným obrazem. Lásku mi dej, lásku mi dej, prosím, lásku mi dej.