Text

1. Sto let jsem se vlastní chyby bál, celý život ve strachu jsem žil. Nezdary si dlouho vyčítal, leccos jsem na zítra odložil. V tom až pak jednou oslovil mě Král a hlasem táty ke mně promluvil: R: Vstávej a pojď! Život zkus žít. Vstávej a pojď! Odvahu mít. Vstávej a pojď! Sílu ti dám. Vstávej a pojď! Slyš mě, když ti říkám, že nikdy nejsi sám. 2. Den za dnem můj život nemá směr, čekám, kdo mým krokům smysl dá. Naříkám, že život není fér, že není nikdo, kdo mou cestu zná. V tom z dáli slyším neváhej a ber, každý nový den své šance má. (R:) B: Stejně jak já kde kdo jiný rozběhnout se bojí, ztratit jistotu se obává. Možná nic neztratí ten, kdo na místě stojí, však jenom ten, kdo běží, ten potom vyhrává. R: Vstávej a pojď! Život zkus žít. Vstávej a pojď! Odvahu mít. Vstávej a pojď! Sílu ti dám. Vstávej a pojď! Slyš mě, když ti říkám Vstávej a pojď! Život zkus žít. Vstávej a pojď! Odvahu mít. Vstávej a pojď! Sílu ti dám. Vstávej a pojď! Slyš mě, když ti říkám, že nikdy nejsi sám.