Postní poutník

389

Autor: Ondřej Nakládal

Text

1. Poutníku shrbený, co klečíš ve špíně, do tváře plivou ti kolemjdoucí lidé. Na ramenou táhneš trám sukovitý, celý jsi spálený jak slunce svítí. R: Ježíši, umřel jsi za náš hřích, proč na to dnes člověk zapomíná? Přece ten, kdo se kopím dotkl boků tvých pravdivé svědectví o tom vypovídá. 2. Ulicí, co špína pokryla, procházíš, když do ní padáš, tak pomoc nenacházíš. Nad tebou šeptají domovní stěny: k zemi šel židů král nahý, potupený. 3. Údy máš na kříži železem přibité, vojáci hrají, kdo bude v tvém hábitě. Žízníš a přijímáš doušek poslední. Ke třetí hodině obloha temní. 4. Sundali syna a vložili do klína, Maria žití si jeho připomíná. Po třech dnech v hrobě, plátny zahalený, místo je prázdné a kámen odvalený.