Ty mě, Hospodine, zkoumáš (Žalm 139)

R: /: Ty mě, Hospodine, zkoumáš, Ty mě, Hospodine, znáš :/ 1. Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas (mě zkoumáš), Už z dálky rozumíš mým myšlenkám (Ty mě znáš). Sleduješ, jak chodím, i jak uléhám (mě zkoumáš), Všemi mými cestami se zabýváš (Ty mě znáš). R: 2. Ještě, než mi přijde slovo na jazyk (mě zkoumáš), Ty už to, Hospodine, všechno víš (Ty mě znáš). Zezadu i zpředu jsi mě obklopil (mě zkoumáš), Svou dlaň jsi na mě položil (Ty mě znáš). R: 3. Takové poznání je nad chápání (mě zkoumáš), Je příliš hluboké a nestačím (Ty mě znáš). Kam bych byl uniknul před Duchem Tvým (mě zkoumáš), Před Tvoji tvář kam bych se skryl (Ty mě znáš). R: