Ten, kdo v skrýši Nejvyššího přebývá (Žalm 91)

R: Ten, kdo v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. 1. Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v něm naději skládati budu. Onť zajisté vysvobodí mne z osidla lovce, od nejjedovatějšího nakažení morního. Brky svými přikryje tě a pod křídly jeho bezpečen budeš, místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. (R:) 2. Nebudeš se báti přístrachu nočního ani střely létající ve dne ani nakažení morního vlekoucího se v mrákotě, poněvadž jsi Hospodina za svůj příbytek položil. Nepřihodí se ti nic zlého, nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. (R:) 3. Poněvadž mne, dí Bůh, zamilovat, vysvobodím jej a vyvýším, nebo poznal jméno mé. Vzývati mně bude a vyslyším jej, já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím jej. Dlouhostí dnů jej nasytím a ukáži jemu spasení své. (R:)