Hospodine, vyslyš mou modlitbu (Žalm 102 (k recitaci), Neskrývej přede mnou svou tvář)

I: Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! II: Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! I: Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. II: Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, I: probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. II: Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. I: Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. II: Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! I: Hospodin shlédl z nebe na zem, vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, II: aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, I: až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.