Kdo uvěří naší zprávě (Píseň o trpícím služebníku (Izajáš 53), „Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ (L 24,26))

I+II: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? I: Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. II: Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. I: Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, II: jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. I: Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, II: ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. I: Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. II: Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. I: Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. II: Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. I: Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.