Text
1. Zdá se mi, že pluju nad mraky,
otvírám srdce své.
Přemýšlím, kde najít světa skrýš,
kde být tvou dobrou dcerou,
a tak sním o návrších,
kamením posetých.
Zase vnímám, co o mě víš,
jak život prožít mám.
R: Zastav se a přijdi sem,
řekni, kde až leží zem,
otevři své srdce výšinám.
Tak povídej a přeháněj,
o království božím pěj,
ať je boží brána dokořán.
2. A tak vím, že budeš vždycky stát
pevně po boku mém,
Do bitvy mé se nojím,
zvítězit nad mobilem,
přemoci nejen sám sebe
v každé chvíli zlé,
stát se tvým lidským andělem,
prostě božím dítětem.