Text
1. Někdy se ptám, slyšíšli vůbec,
když Tě volám?
Jestli zlobíš se,
když neodolám?
Zase topím se v hříchu
a pak hledám Tě v tichu,
Ty víš, že mám strach,
když jsem sám.
A mám pocit,
že už nejde klesnout níže.
Proč by ses měl sklonit,
abys mi byl blíže?
Nejvyšší Pane a Králi,
Ty jsi hoden vší chvály
a já jsem jen prach.
A z neklidného spánku
procitám, v lehkém vánku
náhle slyším, že odpovídáš.
R: Vždyť Ty mě znáš.
Vždycky jsem byl
součástí Tvého plánu.
Snad nenecháš
bloudit mě nocí,
veď mě vstříc svému ránu.
A když přijdou zkoušky,
půjdu snad roklí temnou,
nechci se bát, dej mi znát,
že jsi se mnou.
Znát, že jsi se mnou.
2. Jindy se ptám,
má život vůbec nějaký smysl?
Jestli trápí Tě, když přijde mi na mysl
neodbytné být či nebýt
a jestli dáš sílu přežít,
než přijde můj krach?
Když se vzdám,
jestli nabídneš mi zas pomocnou ruku?
Jestli nepřeslechnu
Tvé volání v hluku?
A jestli jsi na mé straně,
když váhám na hraně
jako sebevrah?
A z neklidného spánku
procitám, v lehkém vánku
náhle slyším,
že odpovídáš.
R.
B: Už vím, Ty jsi život,
Ty jsi vykoupení,
svou obětí přikryl jsi
moje provinění.
Ty dáváš víru,
která všechno mění,
z Tvých rukou přijímá
duše uzdravení.
A když přijdou zkoušky,
půjdu snad roklí temnou,
nechci se bát, dej mi znát,
že jsi se mnou.
Znát, že jsi se mnou.
