De profundis (Temnou divnou mlhou bloudím)

1. Temnou, divnou mlhou bloudím sem a tam, černá s bílou smíchaly se spolu. Nevidím už, co je pravda, co je klam, nevím, jduli nahoru či dolů. R: Řekni slovo, řekni slovo, Pane, ať pomine tahle šedá tma, řekni slovo a zázrak se stane, uzdravena bude duše má. 2. Nerozeznám dobře okraj propasti, nevím, je­‑li na krok dosti místa. Strach mám, abych neupadl do pasti, kterou na mne pokušení chystá. (R:) 3. Přízrak noční sleduje mne potají, divné hlasy otázku mi kladou, divné hlasy otázku mi šeptají, k čemu věrnost, nač pohrdat zradou. (R:)