Noty

lo nad ce lou Bet A 1. ské svět lém ší o du te ty ze no tem va zpí a mí, rá. hléd sle li Pro ra. Král ko po si vo slo vrou hle moc a tak tak je ta va zná, slo jdem Na B 3. je jis tě. ná. bez sva slo pře vo, slyš me zor Po ne náš, za hy nem no Je žíš. Pa jmé kud ty sám po nás hříš né, v tem no tě, Ó kte o svě žíš. no zve z dře va jes dáš kříž. při a chá zíš

Text

#Vstup 1. Betlémské světlo nad celou zemí temnoty duší otevírá. Prohlédli slepí a zpívají němí, slovo si hledá vroucí víra. Král pokoje ta slova zná, tak mocná a tak líbezná. 2. Zahřmělo z nebe v andělském sboru: Sláva buď na nebesích Pánu! Na zemi každému lidskému tvoru mír, který zhojí každou ránu! Dnes ve vzpomínce na Betlém jdem za mírem a za světlem. #Před evangeliem 3. Najdem je jistě. Pozorně slyšme přesvaté slovo, jméno Ježíš. Pane náš, zahynem v temnotě hříšné, pokud ty sám nás neosvěžíš. Ó Dítě, které přicházíš a z dřeva jeslí zvedáš kříž. #Obětní průvod 4. K věčnému trůnu, k chudičkým jeslím nesem své dary víc než chudé se srdcem nadšeným, se srdcem skleslým, s hořkostí, která z hříchu zbude, své radosti, svůj každý vzdych i skrovné dílo rukou svých. 5. Ty, jenž jsi stvořil kytice květů, pohřbená zrna měníš v chleby, zahrň i nás v onu všemocnou větu, jež hlínu země zdvihne k nebi. Aby v nás život neuhas, přijď, Věčný, Živý, mezi nás! #Přijímání 6. Vladaři duší, prameni záře, zrozený skrytě z Panny prosté, zrozený před námi zde u oltáře, náš Hostiteli a náš Hoste, proměň nás ke své podobě a zapal touhou po tobě. 7. Z hlubiny věčna smrtelným lidem Syn Boží narodil se v čase, nám, kdo jsme žili, kdo žijem, kdo přijdem, z chleba se rodí zas a zase, jen z jeho těla pramení i našich duší zrození. 8. Svatý déšť smývá žaly a kaly, svatý chléb nasycuje lačné, my jen své vyprahlé duše ti dali, ó vláho z výše nadoblačné, a ty jsi zde a v nás a náš, svou krev nám do žil rozléváš. #Díkůčinění 9. S jakými díky přijíti k tobě v té chvíli, kdy v nás nebe zpívá? Ustel si v nás jako v posvátném hrobě, vem s sebou naše srdce živá, až o velikém vzkříšení se řeky vrátí k prameni. 10. Děťátko bílé, z čistého klína nebeská záře ze studnice, tisíce žíznivých k tobě se vzpíná, jediný doušku pro tisíce, zatímco tobě matka tvá mléko své duše podává. 11. Pozváni tebou klekáme před ní, aby nás měla svými dětmi, jako v den sváteční, tak i v den všední, když vstanem ráno, když se setmí, ať lásku k tobě rozvíjí v nás láska k matce Marii!