Já chtěl bych, Bože můj

1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, když slyším pozvání, ať za tebou se dám. Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý a touhu po slávě že v sobě nezdolám. 2. Dnes na to vzpomínám, jak často jsem už slíbil, že chci ti věrný být, vždy ve službě tvé stát a zabývat se tím, co se tvé vůli líbí. Však všechny sliby své jsem zrušil mnohokrát. 3. Neumím vděčný být, když požehnání dáš mně, když radost přichází a chvíle pokojné, a zcela hluchý jsem, když napomínáš vážně, když smutek dopustíš, znamení varovné. 4. Tak stále poznávám, jak slabý jsem a prázdný, jak sice snahu mám hlas Boží vážně vzít, však zcela stačí, když jen někdo pohrozí mi, a znovu upadám, má slabost vítězí. 5. Jen tvoje moudrost ví, co k službě sílu dává, co sobce promění a smutné potěší, jen za tvé pomoci se zastanu vždy práva a věrnost pravdě tvé nebude přítěží. 6. Tak jako prorokům a apoštolům kdysi i mně dej moudrost svou a Ducha daruj sám, ty, který v lásce své a v moci nezměrný jsi, i ve mně bezmocném si vybuduj svůj chrám.