Nech se vést

165

Autor: Filip Mana

Text

1.Když vládne strach, máš pocit, že bloudíš na cestách, trním se brodíš a nemáš cíl, máš pocit, že tě tvůj Bůh opustil, nech se vést dál, nech se vést dál, nech se vést dál, nech se vééést… # (mezihra) 2. Děsíli tě drak, po nocích cítíš hříchu pach, v bahně se topíš a neznáš mír, však Ježíš tě nikdy neopustil. R: Tak jenom dál nech se vést, Bohem dál nech se vést, světlem dál nech se vést, po cestě dál nech se vést. 3. Když přijde mrak, slza za slzou prší po kapkách, láskou se trápíš, co teď s tím, do srdce se vkrádá temný stín. Nenech ho vlézt dál, nenech ho vlézt dál, nenech ho vlézt dál a nech se vééést… R: 4. Tělo na čas změní se v prach, to ale konec není, neměj strach. Myšlenkou pouhou, silnou touhou nech se vééést…