Bože, cos ráčil

1. Bože, cos ráčil před tisíci roky rozžati otcům světlo víry blahé, jenžto jsi řídil apoštolů kroky z východu k naší Moravěnce drahé. /: K tobě hlas prosby z této vlasti vane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/ 2. Na Velehradě bratři ze Soluně, Cyril a Metod, kázali nám spásu; ochranu skytli v církve svatém lůně, učili národ znáti ctnosti krásu. /: Od doby té nám světlo víry plane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/ 3. Jazykem rodným Boží chválu pěli, mateřskou řečí knihy svaté psali, získali láskou Kristu národ celý, život nám na vše věky zachovali. /: Nezhyne rod, jenž věřit neustane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/ 4. Kolik to bouří nad vlastí se sneslo, o život bylo zápasit nám v boji, mohutné sídlo Svatopluka kleslo, Velehrad víry bez pohromy stojí. /: Apoštolů to dílo požehnané: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/ 5. Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova a žádná moc už nám jej nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří. /: Maria za nás prosit nepřestane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/ 6. Otcové naši, svatí apoštolé, ctí vaše jména stále národ vděčný. Neopouštějte nikdy svého pole, ať vaše setba dozraje v plod věčný. /: Ať na ni rosa požehnání kane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/ 7. I když se pyšná nevěra kol vzmáhá a peklo seje koukol nových zmatků, nebudem dbáti odvěkého vraha, nedáme sobě bráti věčných statků. /: Víře vždy věrní budou Moravané: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :/