O hojné požehnání

Vstup 1. O hojné požehnání tě, Bože, prosit jdou dva páry lidských dlaní spojených modlitbou, dřív než nit lidských rodů jim svěříš z vůle své, než vzejde sladkost plodu na snítce révové. 2. Ty, který jsi Pán času a rozmnožitel dní i ve tmách pramen jasu, První a Poslední, kde dva jsou ve tvém jméně, ty s nimi slíbils být. Rač příslib věčna denně do jejich lásky lít. Před evangeliem 3. V objetí stále užším, radostný Ježíši, těm dvěma blízkým duším vždy ty buď nejbližší. Ať z písní jara, léta i z mlhy podzimní, ať ze všech zvonů světa vždy slovo tvé jim zní. Obětní průvod 4. Na nebi radost mají dva strážní andělé, když prsteny si dají na zemi manželé. Tu rozechvělou chvíli, jež dny jim posvětí, na oltář, Bože milý, ti nesou k oběti. 5. Co s ženou muž si dají svých srdcí výměnou, je obrazem, jenž tají tvou lásku vznešenou. Jsi pánem věčné říše, jsi pastýřem svých stád: jdeš pokorně a tiše svým ovcím sám se dát. Přijímání 6. Jak svatebčanům v Káni jsi dobré víno dal, tak vždy a bez ustání div lásky činíš dál, když pro svět slávy příští i za dnů soumračných krev života nám prýští z tvých darů zázračných. Závěr 7. Vypros jim, prosíme tě, ó Matko bez viny, jas domku v Nazaretě, mír Svaté rodiny. Kéž v manželském tom svazku jejž Syn tvůj posvětil, rozmnoží lidskou lásku o nový božský díl.