O hojné požehnání

#Vstup 1. O hojné požehnání tě, Bože, prosit jdou dva páry lidských dlaní spojených modlitbou, dřív než nit lidských rodů jim svěříš z vůle své, než vzejde sladkost plodu na snítce révové. 2. Ty, který jsi Pán času a rozmnožitel dní i ve tmách pramen jasu, První a Poslední, kde dva jsou ve tvém jméně, ty s nimi slíbils být. Rač příslib věčna denně do jejich lásky lít. #Před evangeliem 3. V objetí stále užším, radostný Ježíši, těm dvěma blízkým duším vždy ty buď nejbližší. Ať z písní jara, léta i z mlhy podzimní, ať ze všech zvonů světa vždy slovo tvé jim zní. #Obětní průvod 4. Na nebi radost mají dva strážní andělé, když prsteny si dají na zemi manželé. Tu rozechvělou chvíli, jež dny jim posvětí, na oltář, Bože milý, ti nesou k oběti. 5. Co s ženou muž si dají svých srdcí výměnou, je obrazem, jenž tají tvou lásku vznešenou. Jsi pánem věčné říše, jsi pastýřem svých stád: jdeš pokorně a tiše svým ovcím sám se dát. #Přijímání 6. Jak svatebčanům v Káni jsi dobré víno dal, tak vždy a bez ustání div lásky činíš dál, když pro svět slávy příští i za dnů soumračných krev života nám prýští z tvých darů zázračných. #Závěr 7. Vypros jim, prosíme tě, ó Matko bez viny, jas domku v Nazaretě, mír Svaté rodiny. Kéž v manželském tom svazku jejž Syn tvůj posvětil, rozmnoží lidskou lásku o nový božský díl.