Text

1. Krouží labuť v oblacích bílá jako sníh, smí už letět za sluncem, už směr jí teplem dává, přichází její první cesta daleká, snad proto ani nespěchá, já vídal růst ji na řekách a teď mi křídly mává, musí dál za svým posláním, já vím, vím. R: Stoupat jak dým, já chtěl bych říct jí: "Též poletím, dávno už vím, že s tebou cestu svou neztratím a z výšek vidím, jak malý jsem, jak vypadaj' hory a zem, uč mě hlétat a žít, uč mě létat a žít." Tíhu svou znám, čas labutí když se přiblíží, v lásce je mám, snad proto už mě nic netíží a z výšek vidím, jak malý jsem, jak vypadaj' hory a zem uč mě létat a žít, uč mě létat a žít. 2. Mizí labuť v oblacích bílá jako sníh a já v rozpacích tu stojím, hledám její pohled hřejivý, že zůstal jsem tu sám, je asi jenom malý klam. Snad mě tady nenechá, snad se brzy vrátí a zas mě bude učit žít, ó, žít, žít, chci žít. R.