Proč skryla tvář

1. Víš snad, proč láska ti skryla tvář, štěstí mívals, víš snad, co nedals jí na oltář, něco skrývals, vítr jak ztratil by cestu svou do tvých plachet, soumrak jen sytí se černou tmou, pláčem tvých jachet. R: O život musíš zápasit s Bohem, dřív, než lidem poslední sbohem dáš. Jak se to stává, snadno se zdálo, že jsi měl víc zbylo ti málo, že tvá loď se potápí, že tvá loď se potápí; však někdo vstává na břehu mává a ruku svou ti z lásky dává, tak se zpátky nedívej, tak se zpátky nedívej. 2. Víš, kde ses příliš dlouho zapomněl, pro záblesk krásy, levné snad štěstí si koupit chtěl na místo spásy, čekáš až se vítr obrátí, chop se vesel, nechtěj co se zpátky nevrátí, jdi kam si nešel. (R:)