Přijdou všichni, kdo ti rozumí

1. Kolik jen poznalo racků jak čistý je nebe, kolik tak na světě racků nenašlo jen sebe. A v kolika chvílích se bolest v duši tvý zhlídla když někdo, kdo nepoznal nebe ti svázat chtěl křídla. 2. Kolikrát uteks jak dítě a začal sis zoufat, že s křídly, co nabídl ti život, prostě nedá se stoupat. A v samotě, zdrcenej z toho, faleš jak zebe, jen v poslední chvíli jsi mávnul a bylo tu nebe. R: Přijdou všichni kdo ti rozumí, ti zůstanou. Přijdou všichni kdo ti rozumí, ti zůstanou. 3. Kolik tak na světě racků říká svým dětem, jak skálu co mohla by zranit, vzít klouzavým letem. A kolik z nich dá život bojům a shánění jídla, když uvidí, jak modrý je nebe, už jsou zlámaný křídla. (R:)