Stále víc (V temné noci…)

1. V temné noci tehdy tiše šuměl vánek, centrem vesmíru se malý Betlém stal. Pastýře tam v horách možná zmáhal spánek, když na svět přišel Král. Z lásky k nám Bůh člověkem se stal. 2. Horké slunce do dlažby ulic pálí, centrem vesmíru se Jeruzalém stal. V čele s vojáky se bláznivý dav valí, to kříž si nese Král. Z lásky k nám, aby život za nás dal. R: Bůh stále víc, víc ti toužil dát. Člověče, proč ještě nevidíš, že lásku svou už dokázal ti nejmíň tisíckrát? Tak už pozvedni své oči výš! Bůh čeká na tu chvíli, kdy mu odpovíš. 3. V temné noci tvého srdce šumí vánek, někdo na pozvání čeká, chce jít dál. Tak už z ledových bran srdce sundej zámek, ať může vejít Král! 4. Kvůli tobě snášel bolest, hrozná muka, kvůli tobě nesl na Golgotu kříž a když jsi padnul, tak to jeho byla ruka, která pozvedla tě výš, k sobě blíž, vždyť u něj svou máš skrýš. R: Bůh stále víc, víc ti toužil dát. Člověče, proč ještě nevidíš, že lásku svou už dokázal ti nejmíň tisíckrát? Tak už pozvedni své oči výš! Stále víc, víc ti toužil dát. Člověče, proč ještě nevidíš, že lásku svou už dokázal ti nejmíň tisíckrát?