Svoboda

3291

Autor: Jan Vaněk

Text

1. Otrok jsem, zotročený vlastní svobodou, ta svoboda jiná měla být. Být co chci, dělat co jen pro mě dobré je, všeho dosáhnout, všechno mít. 2. Ale teď, co je žít? Jak se nemýlit? Co znamená žití řád? A přece řády, hloupá pravidla, se svobodou spojená jsou snad? R: Jak pochopit mám, co vyloučit se dá? Svobodu spojit s pravidly, s nesvobodou. Zapravdu dám všem těm, co neví kudy jít a neumí si vysvětlit, že řády nejdou obejít. Svoboda se v rozhodnutí skrývá a já můžu zlo, či dobro vybrat. 3. Někdo možnost dal nám kdysi dávno, zvolit směr a cestou vykročit. Nenutil nás vybrat cestu dobrou, i ve špatné nechce nás opustit. 4. Ten řád, to rada může být, je mapou v cestě za štěstím. Proto mne svazuje neochota, když já té možnosti neuvěřím. (R:) B: Jak vzácný dar On nám dal, jsme nicotní jak loutky. Mohl by tahat za provázky, mohl vodit tam a zpátky, ale nechce králem loutek být, proto může nás osvobodit. (R:)