Šťastný je člověk, jemuž Bůh odpustil (Žalm 32)

1. Šťastný je člověk, jemuž Bůh odpustil a jehož vina smířena jest. Šťastný je člověk, jehož Bůh očistil a v jehož duši se neskrývá lest. 2. Pokud jsem mlčel, svědomí vyprahlé úpělo ve mně na každý den. Ve dne i v noci bál jsem se ruky tvé, namísto radosti smutek zbyl jen. 3. Potom jsem tobě vyznal svou nepravost, žádný svůj hřích jsem nezatajil. A tys mě přijal, Pane můj, na milost, břemene viny mé jsi mne zbavil. 4. Za to své dlaně každý, kdo svatý je, v příhodném čase k tobě vztáhne. I když své vody potopa rozlije, takové záhuba nezasáhne. 5. Ty jsi má skrýše, nedáš mě v soužení, radostí spásy mě obdaříš. Rada tvá, Pane, cestu mou promění, oko své ode mne neodvrátíš. 6. Nebuďte jako ti, které udidly Pán musí sevřít pro nemoudrost, aby se v pýše přespříliš nezdvihli, když chtějí zastínit jeho svatost. 7. Mnohá je bolest, jež stíhá bezbožné, ale kdo skládá naději svou v milosti Boží, toho se nedotkne, toho Pán ohradí svou ochranou. 8. Těšte se v Pánu, spravedliví jeho, radostný jásot ať ozve se! Ať každý, kdo je srdce upřímného, k oslavné písni svůj hlas povznese.