Z úst mých zpěv, dík a chvála vždy Pánu budou znít (Žalm 34)

1. Z úst mých zpěv, dík a chvála vždy Pánu budou znít. Krále mocného vzývat chci s dobrořečením. Jásat před tváří tvou, chlubit se skutky tvými chci spolu s pokornými, tvé jméno, Bože, oslavím, tvé jméno oslavím. 2. S vírou hledal jsem Pána, mé prosby přijímal, v bouřích odvrátil zkázu, vše, čeho jsem se bál. Bránit spěchá lid svůj, naslouchá volajícím, s nadějí vzhlížejícím, jim v úzkostech se spásou stal, jim záchranou se stal. 3. Vstaň, pojď, poznáš v tu chvíli, jak dobrý je tvůj Pán. Ten, kdo přichází v bázni, dál k radosti je zván. V prázdných rukou smí nést vždy hojnost požehnání. Kdo zná jen vlastní přání, sám s pýchou v nouzi zůstává, sám v nouzi zůstává. 4. Jak jen těšit se zrána na každý nový den? Jak jen prožít i zítřek milostí provázen? Vzdej se slov záludných! Odmítej sloužit zlému. Nes bratru potřebnému lásku a pomoc s pokojem, svou lásku s pokojem. 5. Tvář svou k věrným a moudrým obrací Hospodin. Spásnou mocí je blízko všem v srdci zkroušeným. Vzpurní slyší však soud: „Zničíš se vlastním hříchem! Kdo mým je služebníkem, smí znovu žít s odpuštěním, smí žít s odpuštěním.“