Svou naději jsem vkládal jen v Boha samého (Žalm 40)

1. Svou naději jsem vkládal jen v Boha samého, Pán vyslyšel můj nářek, hlas poníženého. Záchranou stal se v nouzi, v zoufalství bezedném, mé nohy klesající vrátil na pevnou zem. 2. Píseň dal němým ústům, zpěv chválou zářící, v něm zní teď dobrá zpráva všem pochybujícím. Zázraky, pomoc, spásu chci hlásat ztraceným, úmysly neslýchané s nehodným stvořením. 3. V Pánu kdo našel víru, své pevné doufání, lžím, bludům nepodléhá, modlám se neklaní. Ten, kdo před Božím dílem v úžasu zůstal stát, smí nové požehnání s milostí přijímat. 4. Záplavu prázdných frází, obětí falešných, víc nechceš, Bože, slýchat, vždyť neskryjí můj hřích. Mým očím hledajícím sám dáváš vidět dál, tvé divy nespočítám, vše, co jsi vykonal.