Na Siónu se čest ti dává, ó Bože (Žalm 65)

1. Na Siónu se čest ti dává, ó Bože, Pane náš, tam tobě lid tvůj chválu vzdává, že hříšné přijímáš. Tam k tobě budou přicházeti i jiní odevšad, tys hotov prosby vyslyšeti, v své lásce k nim se znát. 2. Vin našich hrozné rozhojnění, jež se nás zmocňuje, i všechna naše přestoupení tvá milost shlazuje. Je blažen, koho vyvoluješ a k sobě přivádíš, též v chrámu svém jej posazuješ, svým dobrým provázíš. 3. V tvém domě budem nasyceni vším dobrým v hojnosti, v chrámu tvém najdem potěšení ze slova milosti. Hle, věci předivné nám dává tvé poznat zjevení, tvé království je naše sláva, ó Bože spasení. 4. Ty upevňuješ mocně hory jsa silou opásán, svět celý i se svými tvory se bázní otřásá. Sám ty zvuk moře ukrocuješ, i jeho ječení, národy světa utišuješ při jejich bouření. 5. Svou láskou navštěvuješ zemi a deštěm svlažuješ, svým požehnáním, dary všemi ji obohacuješ; brázdy její ty urovnáváš, záhony pěstuješ, všem plodům požehnání dáváš, když vláhu daruješ. 6. Ty korunuješ v laskavosti úrodou každý rok, tvá šlépěj svědčí o milosti, o lásce každý krok. Když přehojně tak práci naší v své žehnáš štědrosti, kéž se jen k tobě zpěvy vznáší, co oběť vděčnosti.