Když Bůh v své moci povstane (Žalm 68)

1. Když Bůh v své moci povstane, dav nepřátel se rozvane a před ním pryč se sklidí, tu utekou mu od tváři zlost pášící a modláři, i kdo ho nenávidí. Jak větrem dým se rozhání, tak rozženeš je v žehrání svou rukou trestající, a jak se náhle rozplývá vosk, když jej oheň ohřívá, tak zhynou bezbožníci. 2. Tu spravedliví po celý den před Bohem se veselí, jej svými slaví zpěvy, tu budou plesat s radostí a poskakovat s vděčností, když Pán se jim sám zjeví. Nuž, žalmy Bohu zpívejte a jméno jeho vzývejte, svou cestu tomu spravte, jenž v oblacích se vznášívá a Hospodin se nazývá, vždy srdcem svým ho slavte. 3. Plesejte před ním, vzdejte čest, on sirotků sám Otec jest v své lásce přebohaté. On vdov je mocný ochránce a před útiskem zastánce, Bůh v svatyni své svaté. Samotné v domy rozplodí, z okovů vězně vyvodí, jsou v očích jeho drazí, však vzpurné, již se rouhají a láskou jeho zhrdají, Pán v zemi pusté sází. 4. Ó Bože, hojný v milosti, tys vyprostil lid z úzkosti, zlost nepřátelů zhasla. Tys vyvolené předcházel a po poušti je provázel, až celá zem se třásla. Před Boží tváří nebesa i všechna jejich tělesa se hrůzou rozplývala, i hora Sinaj před Bohem se chvěla v strachu přemnohém, vždyť svého Pána znala. 5. Buď požehnán Pán s vroucností, dne každého nás v hojnosti zahrne dary svými; Bůh silný, naše spasení, ó vzdávejme mu chválení vždy zpěvy srdečnými. On sám je Pán Bůh silný náš, v čas soužení je naše stráž, náš hrad i naše sláva. Bůh s námi, kdo nám uškodí? I ze smrti Pán vyvodí, po smrti život dává.