Věčný Králi, Pane náš, jenž dědictví milé máš (Žalm 79)

1. Věčný Králi, Pane náš, jenž dědictví milé máš, rozkošný Jeruzalém a hrad v něm ozdobný, ctných rytířů plný. 2. Pohleď, co se děje těm, kteří přebývají v něm pilně tobě sloužíce, tě ctíce, proti zlým věrně bojujíce. 3. Obrácen Jeruzalém i jeho okrasa v něm v pustinu přežalostnou, bolestnou, věrným tvým zarmoucení plnou. 4. Tvůj chrám je poskvrněný, Sión hrad rozbořený, vojska věrných pobita, vylita krev svatá, všechna moc odňata. 5. To s bolestí vidouce, hněv tvůj právem nesouce ó vinni se dáváme; ať známe lásku tvou, odpusť nám, žádáme. 6. Líto buď tobě toho, jména svého svatého v potupě nenechávej, nás šelmám nedávej, mdlých ovcí zastávej. 7. Proti tobě mluvení slyšíš, hrozná rouhání, nepřátel slova pyšná, posměšná, jejich lest zastiňuje tvou čest. 8. Dej nám v tebe doufati a nerač vzpomínati rozličných provinění. Zemdlení naše znáš – sám buď spomocník náš. 9. Učiň slavné jméno své a my, ovce pastvy tvé, ať tvou pomoc vidíme, tě ctíme a potom věčně velebíme.