Zpívat chci na věky o Páně milosti (Žalm 89)

1. Zpívat chci na věky o Páně milosti, nést pokolením všem zvěst o tvé věrnosti. Z úst mi to zaznělo, má řeč je pravdě věrná: Na věky milost tvá je, Pane, ustavena. V základu spočívá a trvá neochvějně, tvá věrnost nezvratná jak nebe stojí pevně. 2. „Smlouvu jsem uzavřel se svým vyvoleným, přísahal Milému, je služebníkem mým: Navěky upevním tvé símě vzešlé v lůnu, též v pokoleních všech dám stálost tvému trůnu.“ Slyš, Pane, nebem zní tvých divů velebení, sbor svatých vyznává tvou věrnost v shromáždění. 3. Lid blahoslavený, jenž jásavý hold zná, ve světle tváře tvé před tebou chodívá! V tvém jménu celý den plesají v hlaholení, pro spravedlnost tvou jsou vzhůru vyvýšeni. Tys chloubou síly sám, klenotem lidu svému, v tvé přízni daří se národu žehnanému. 4. „Své milosrdenství navěky ochráním pro Syna milého, je vyvoleným mým. Má smlouva jako hrad, i v podhradí je pevná, v té smlouvě stojím tak, že je až za smrt věrná. Na věky dosadím královské jeho syny, trůn jeho potrvá i s věky nebeskými. 5. Jestli však opustí mou smlouvu synové a nebudou­‑li žít dle práva králové, též jestli znesvětí má pravidla a řády a nebudou­‑li dbát na přikázání pravdy, já ztrestám prutem svým té nepravosti činy a ranou navštívím zlé nositele viny. 6. Svou ale milost brát od něho nemíním, má věrnost je jak hrad, stálost mu osvědčím; smlouvu svou zachovám, ať není poskvrněna: Co vyšlo z věrných rtů, je přísaha, ne změna. A co jsem přísahal, to držím ve svatosti. Své sliby naplním, dnes, zítra, na věčnosti.“