Jak je vzácné Nejvyššímu chválu vzdát (Žalm 92)

1. Jak je vzácné Nejvyššímu chválu vzdát, Bohu zpívat, jeho milost zvěstovat. V tónech písní, zvukem strun všech nástrojů připomínat Boží věrnost od věků. 2. Skutky tvé mne naplňují úžasem, k hlubinám nás učíš hledět v díle svém. Bláhoví však nevidí a nechápou, vlastní sláva stává se jim záhubou. 3. V Božím stínu spravedliví budou žít, pramen síly hledat v Božích nádvořích. Jejich věk je jak strom plody obtěžkán, pevnou skálou zůstává vždy věrný Pán.