Slavte vždy Hospodina! Navěky dobrý jest (Žalm 107)

1. Slavte vždy Hospodina! Na věky dobrý jest, v milosti připomíná spasení svého zvěst. Všecky, jež vykoupil, z východu, od západu, ze zemí shromáždil přes bludných pouští řadu. 2. Vedl je cestou přímou do města k bydlení. On pro duši žíznivou má pramen ztišení. Vyvodí z temnosti vězně, ze smrti stínu, div je to milosti před zraky lidských synů. 3. Brány měděné láme, závory železné. Blázen, kdo sám se klame a pokrm odmítne; volá­‑li v soužení jen ještě k Hospodinu, má vysvobození z všech úzkostí a stínů. 4. Hospodin lidským synům posílá Slovo své, vyrve je smrti stínům, uzdraví chorobné. Ať chvály oběti se zpěvem přinášejí a s vděčnou pamětí o skutcích vyprávějí. 5. Na vodách loď kdo řídí, na mořských hladinách, ti Páně skutky vidí i divy v hlubinách. Vlny se vichrem dmou, hned k nebi loď se vznese, zas v hloubku propastnou bez vlády propadne se. 6. Tu vzkřiknou k Hospodinu, on bouři utiší, hrozbu vln ve vod klínu promění v zátiší. Plavci se veselí, břeh žádostivý kyne, div Boží viděli: Buď slaven, Hospodine! 7. Nechť tam, kde lid se sejde, Pán vyvyšován jest! V starších kdo radu vejde, vzdej nejprv Bohu čest. On v zemi vyprahlou zas prameny vod vrací a žehná úrodou polí a vinic práci. 8. On též na vládce hříšné snížení dopouští, nechává bloudit pyšné po bezcestné poušti. Však chudých nevinu z útrapy vyzdvihuje a nuzných rodinu jak stádce rozmnožuje. 9. Upřímní když to vidí, jsou rozveseleni. Nepravost hanbu sklidí a zajde v mlčení. Jen moudrý toho dbá a milost Páně mnohou jej učí modlitba poznávat myslí novou.