Slavit budu Boha svého, srdcem svým (Žalm 111)

1. Slavit budu Boha svého, srdcem svým mu chválu vzdám, v radě přímých Všemocného, v jeho lidu jej vyznám. Skutky jeho úžasné, zřejmé všem, kdo milují je, dílo jeho překrásné, věčná spravednost v něm žije. 2. Své divy a mocné činy v paměť navždy uložil, soucit, milost, dobrodiní dle svých slibů obnovil. Lidu svou moc zjevil sám, národům své panování, hojností je požehnán, kdo v něj doufá bez přestání. 3. Pravdu i soud v jeho činu, moudré jeho rozkazy, právo jasné beze stínu věčná stálost provází. Lid svůj z hříchů vykoupil, stal se nám vysvobozením, mocným jménem zaštítil novou smlouvu o spasení. 4. Ten, kdo v bázni k Pánu vzhlíží, obdařen je moudrostí, Bůh se k pokornému sníží, dává žít v své radosti. Vzácné dary získává ten, kdo vůli Boží činí, na věky mu zůstává sláva, již nic nezastíní.