Hospodine, ne nám dej čest (Žalm 115)

1. Hospodine, ne nám dej čest, ne nám, jen jménu svému, ty jsi pravda sám, tvá milost je nám drahá. Proč mají říkat o nás pohané: Kde jejich Bůh je, zda se zastane? Proč zasáhnouti váhá? 2. Na nebi náš je Bůh, tam nejvýše, a činí vše, co jemu líbí se, ne jako jejich modly: Ač stříbrem, zlatem jsou ozdobené, bez mluvy ústa, zrak bez plamene, nevidí, do tmy padly. 3. Neslyší uši, ruce netknou se, ty lesklé nohy nerozběhnou se a hrdlo hlasu nemá. Kdo chce v ně doufat, buď jim podoben! Bez ducha jsou přec, nemohou jít ven, jen podoba to němá. 4. Můj lide, doufej v Boha živého! On pomoc každého je věrného. Dům Áronův ať doufá! Kdo Hospodina bojíte se též, doufejte v něj, on pomoc, štít a věž, kdo věří mu, nezoufá. 5. Hospodin na vás rozpomene se, i malé k výšinám svým povznese, rozmnoží syny vaše, vy požehnaní od Hospodina! V něm nebe, země počátek svůj má, on spasení je naše. 6. Nebesa jsou jen Hospodinova, však zem dal lidem, život zachová, jej živí budou chválit. Zde i my haleluja zpíváme, tu díky vroucími jej vzýváme, nás přijímá za svůj lid.