Má duše, Pána svého chval, vzdej jemu děkování

1. Má duše, Pána svého chval, vzdej jemu děkování, svou péči všechnu naň uval, v něm slož celé doufání. Onť má dost cest, plný svět jest divné jeho moudrosti, jak on ráčí, tak vše kráčí kvůli jeho mocnosti. 2. O čemž tobě, Bože, nyní můj chce jazyk zpívati, tvá přemnohá dobrodiní s vděčností vyznávati. Nebs mi toho činil mnoho, což důkazem tvé lásky bylo při mně, což upřímně hlásat chci z každé částky. 3. Ač pak často já též klesám, prach jsa a popel bídný, však ty pozdvihuješ mne sám, mé jsa mdlobě pomocný. Hříchy snímáš, špínu smýváš krví Syna milého, tos mi svědčil i zpečetil často svátostí jeho. 4. Však když jsem v úzkostech býval, nevěda kam se díti, jen tebe srdcem jsem vzýval, tys mi pomocník býti ráčil cele, protož směle, Otče můj, v tebe doufám, mne provázej, děj se co děj, já v naději nezoufám.