Bůh

Bůh, to jen se vánek vzduchem chvěl, to slovo prožil jsem a šel. Jak dítě poznat jsem je chtěl. Bůh, to slovo znamenalo víc, než jsem si stačil v duchu říct, znám světa rub, chci poznat líc. Bůh, snad jsem to špatně vyslovil, snad chtěl jsem víc, než dals mi sil a padnul meč, jenž poranil. Bůh, jak mohlo stát se, když jsem šel, na co jsem to jen zapomněl, kéž bych zas prožít znovu směl: Že Pán, to je ten, kdo k sobě zavolá. Pán, to je ten, kdo lásku má. Pán, ten se k smutným srdcím dovolá, s každým se zná. Bůh, to je to jediné, co mám, když už tu všechno postrádám, s ním střípky štěstí poskládám. Bůh, musím být, jak mě myslel Bůh, pak vánkem zachvěje se vzduch, stanu se láskou, to jsem chtěl. Vždyť Pán, to je ten, kdo k sobě zavolá. Pán, to je ten, kdo lásku má. Pán, ten se k smutným srdcím dovolá, s každým se zná.