K nám skláníš se, můj Králi, jak přivítat tě smím

1. K nám skláníš se, můj Králi, jak přivítat tě smím? K nebesům plným chvály jak svůj hlas připojím? Svým světlem otevírej mou duši ztemnělou, ať pozná tě v tvém díle a přijme lásku tvou. 2. Tvůj lid tě vděčně vítá a vzývá s jásotem, i já chci žalmy zpívat s radostí v srdci svém. Mé nitro i má ústa ať slaví ze všech sil, žes věrným Pánem zůstal, v nouzi nás navštívil. 3. Stín smrti mé dny svírá, tíží provinění. Ty hroby otevíráš a neseš vzkříšení. Když od tebe se vzdálím a bloudím v hlubinách, tam hledáš mě, můj Králi, přemáháš hřích i strach. 4. Vše učinil jsi, Kriste, pro věčnou spásu mou, teď připrav srdce čisté pro milost nesmírnou. Co ve své vzpouře ztrácím, svévolí pokazím, zas v hojnosti mi vrátíš svých darů bohatstvím. 5. Teď poslouchejte, hříšní, a všem zvěstujte dál, do úzkostí a tísní chce vstoupit králů Král. Hle ve dveřích již stojí tvůj pastýř laskavý, on všechny rány zhojí a křivdy napraví.