Pamatuj, člověče, proč tě Pán Bůh stvořil

1. Pamatuj, člověče, proč tě Pán Bůh stvořil a nad stvoření vše proč tě tak povýšil – proto, abys jemu sloužil. 2. Bůh tvůj učinil tě k podobenství svému, přijal tě za dítě; tys však Otci svému nechtěl sloužiti věrnému. 3. On tě byl do ráje postavil krásného, v němž jsi, rozum maje, ctít měl Otce svého, ale ty ses spustil jeho. 4. Utrácíš svá léta, svévolně jen hřešíš a rozkoší světa bídnou duši těšíš, zlého života nelepšíš. 5. Pravdě jsi odporný, pneš se nad jiného, s bližním jsi nesvorný, milovník jsa zlého, pyšný, nemaje nic svého. 6. Krátký věk na světě, léta tvá pominou, jako rosa v létě tvé útěchy zhynou. Kéž bys dal se cestou jinou. 7. Pokoř se v tichosti, volej k Bohu svému a žádej milosti sobě nehodnému, Kristu důvěřuj samému! 8. Otče milostivý, pro smrt Syna svého slyš hlas můj truchlivý a mne nehodného přijmi na milost pro něho. 9. Útočiště sobě nekladu jiného kromě tebe, Bože, věře v tě samého. Protož potěš mne smutného! 10. Duši svou poroučím já tobě samému, na milost se spouštím Pánu Bohu svému. Buď mi milostiv hříšnému!