Kdopak touto cizinou zdárně provede mě

1. Kdopak touto cizinou zdárně provede mě, kdo mě v onu krajinu naděje dovede? Kdo, když bloudím, dopraví mě do toho města, v kterém je pokoj pravý? Tys, Ježíši, cesta. 2. Chodím­li zde v temnosti, věčné světlo kdo dá? Kdo mě pravdou vyprostí, pochybnost kde hlodá? Světlo přichází mi vstříc a již nepomíjí, u Ježíše stále víc v záři jeho žiji. 3. Kde mi hrozí zoufalství, pro mou zbědovanost, zjevíš mi své království, přijmeš mě na milost? Vím, že ty mě vytrhneš z hrobu porušení. Vzkříšením mě provedeš, Pane, k oslavení. 4. Půjdu tedy za tebou, v tobě život svůj mám, jedinou jsi útěchou, tebe se již nevzdám. Cesta jsi a pravda má, život na věčnosti. Sluha tvůj tě přijímá s pravou srdečností.