Všech věků mocný Králi, Ježíši Kriste náš

1. Všech věků mocný Králi, Ježíši Kriste náš, tě v srdcích věrní chválí, v nich příbytek svůj máš. Ač v nebi s Otcem svým přebýváš jako vládce a Pán milostivý, však v Duchu svém jsi blízký všem srdcím pokorným. 2. Uprostřed světa všeho církev shromažďuješ a dary Ducha svého i dnes obnovuješ. Tak zjevuješ se sám, náš Pane, vždy, když skláníš se ve své lásce k nám. Jsi hoden cti a slávy, buď chválen, uctíván. 3. Rozličné dary dáváš svým věrným k spasení, do srdce zákon vkládáš své vnitřní proměny. To nové zrození ze služby slova tvého a z Ducha pramení ve společenství věrných tvému nařízení. 4. Je naděje v tom stálá, pevně založená a jako tvrdá skála slovem potvrzená; účast opravdová na Kristu v jeho církvi naději nám dává na slavný život nový, jenž věčně zůstává. 5. Již nepatří moc žádným v světě pokušením, by svedla ty, kdo dávným věří zaslíbením; i v jejich zemdlení jsou mocně slovem Páně v srdcích povzbuzeni, v častém pochybování mají posilnění. 6. A dokud v Kristu máme svou skálu jedinou, v naději přijímáme milost a spásu svou. Když Pána vítáme v hlubinách srdce svého, ve víře trváme, tu zachránce mocného v Bohu věrném máme.