Bůh Otec Tvůj

1. Bůh Otec tvůj; ve víře té pevně stůj! Jeho láska tě stvořila z pouhé jenom milosti, vším tě štědře obdařila, co ti třeba k blahosti. Bůh se ještě o tě stará, On tě žehná, nebo kárá; duše má, v té víře stůj, že Bůh věčně Otec tvůj! 2. Bůh Otec tvůj; ve víře té pevně stůj! S Ním tě ovšem rozloučili přenešťastní hříchové, prvotního pozbavili ráje dávní časové; ale Bůh se slitovati ráčil, tebe zachovati: duše má, v té víře stůj, že Bůh věčně Otec tvůj. 3. Bůh Otec tvůj; ve víře té pevně stůj! Dal, co nad vše měl vzácného, otevra své poklady, Syna jednorozeného, aniž hledá náhrady; tím víc zaopatří tobě věci jiné v pravé době; duše má, v té víře stůj, že Bůh věčně Otec tvůj. 4. Bůh Otec tvůj; ve víře té pevně stůj! Když tě kříž a bolest svírá, hořce pláče oko tvé, neklesej tu tvoje víra, viz to jarní kvítko mdlé; Bůh i nad ním ráčí bdíti, tím víc k tobě lásku cítí; duše má, v té víře stůj, že Bůh věčně Otec tvůj. 5. Bůh Otec tvůj; ve víře té pevně stůj! Važ si svaté každé chvíle, dokud dnes se jmenuje; bez nadání jsi u cíle, kde se dílo zjevuje, zdali zlé neb dobré bylo, cti neb hany zasloužilo; kéž ti pak dí Otec tvůj: Dobře, služebníče můj!